sk
Válečné továrny III (2)
Enterprise je zásadní loď, která se v určité části své mise musela v podstatě přetavit v továrnu. Byla zářným příkladem toho, jak se dokázali Američané zhostit boje proti Japoncům. Letadlové lodě obecně patří k zásadním silám, které pomohly vyhrát války. Je to plovoucí město. Nejvíce vyznamenaná je právě Enterprise, která nasbírala mnoho vyznamenání. Každý chce být na palubě takové v podstatě nepotopitelné lodi. Postavila ji firma Newport News, která do takových lodí vložila veškerý současný um a technologické vymoženosti. Zásadní byla kapacita, protože bitevní loď musela mít dostatek v podstatě všeho. Američané ale museli projít zkouškou, museli se poučit. Navrhovali totiž lodě, které měla mít určitý počet děl a ta musela splňovat určitá kritéria. Vůbec jim nedocházelo, že tady se lodě navzájem opravdu ohrožovat nebudou. Japonci už to velmi dobře věděli. Letadlově lodě byly plovoucí základny, ze kterých vzlétaly smrtící letouny. Kde se Japonci takovou techniku boje naučili? V první světové válce, kde už zkoušeli schopnosti bojové letky. Japonci měli skvělého válečného stratéga Yamamota, který se učil u Američanů a dokázal Japonsko na takového nepřítele v budoucnu připravit. V roce 1941 měl Pearl Harbor dobře pochopit, jak budou Japonci bojovat, s velkým počtem malých letadel, které dokážou zničit letadla a pak také letadlové lodě. Proti nim se nedalo velkými děly ubránit. Američané tedy museli velmi brzy přizpůsobit svůj postup. V roce 1942 už dokážou Yamamota překvapit u Midway. Je to krátký a neúprosný útok. Japonci se nemohli bránit, protože zrovna tankovali a opravovali letouny na lodi, která byla plná paliva. Japonci si pak mysleli, že to ještě uhrají, protože měli více letadlových lodí. Američané měli v těchto vodách jen Enterprise. Ale právě továrny v tuto chvíli prostě porazí silného bojového ducha. Americké stavitelství bylo zkrátka na velmi vysoké úrovni. Dokázali výrobu urychlit a metat jednu válečnou loď za druhou. Japonci nedokázali držet krok. Takzvané střílení krocanů totiž znamenalo velkou porážku na moři. Japonské továrny byly příliš pomalé a bojoví piloti se také nedokázali tak rychle školit. V roce 1944 už jsou Japonci v podstatě přiražená k vratům. Američané místo toho vyráběji jednu kvalitní loď za druhou. Loděnice v Brooklynu nebo ve Filadelfii fungovaly v podstatě nepřetržitě. Japonsko nemá lodě ani piloty a musí změnit způsob boje. Proto sáhnou ke Kamikadze stylu. Sebevražedné mise měly velký dopad na americkou psychiku. Pokud se někdo brání tak tvrdě, že se klidně obětuje, bylo jasné, že Japonci se prostě nevzdají. Proto bylo potřeba opět povolat do boje továrny. Například jaderný program, a velmi brzy schopnost letadlové lodi nést i jaderné zbraně. Tady už nebylo o čem debatovat. Letadlové jsou ale velmi drahé, stojí miliardy dolarů. Proto to spíše vypadá na jejich pomalý ústup. Ale v cestě stojí další hráč, v současnosti je to Čína, která staví superlodě. Britský dokumentární seriál (2021)
Viac informáciíEpizódy
Válečné továrny II (1)
Za druhé světové války se známá automobilka Fiat stala prvním velkým kolaborantem s Mussoliniho fašistickým režimem, ale jak letěl čas, podařilo se jí získat přízeň vítězících spojeneckých sil. Legendární vůz Volkswagen přezdívaný Brouk se zrodil jako myšlenka v hlavě nacistického diktátora Adolfa Hitlera, který vymýšlel takové auto, jaké by si mohli dovolit obyčejní Němci sužovaní těžkou ekonomickou situací po první světové válce. Brouk nakonec sehrál důležitou roli i v poválečném Německu. Odhalte tyto i další fascinující příběhy Válečných továren v pokračování stejnojmenného historického seriálu.
Válečné továrny II (2)
Válečné továrny II (2)
Za druhé světové války se známá automobilka Fiat stala prvním velkým kolaborantem s Mussoliniho fašistickým režimem, ale jak letěl čas, podařilo se jí získat přízeň vítězících spojeneckých sil. Legendární vůz Volkswagen přezdívaný Brouk se zrodil jako myšlenka v hlavě nacistického diktátora Adolfa Hitlera, který vymýšlel takové auto, jaké by si mohli dovolit obyčejní Němci sužovaní těžkou ekonomickou situací po první světové válce. Brouk nakonec sehrál důležitou roli i v poválečném Německu. Odhalte tyto i další fascinující příběhy Válečných továren v pokračování stejnojmenného historického seriálu.
Válečné továrny III (1)
Válečné továrny III (1)
Nezáleží na počtu vojáků, důmyslnosti generálů či odvážné strategii. Válku totiž nelze vyhrát bez dostatku nábojů, letadel a jídla. Tato válka byla válkou továren.
Válečné továrny III (4)
Nacistické stroje: Tanky Ferdinanda Porscheho. Dokument VB (2021). Druhá světová válka byla válkou továren. Nešlo ji vést ani vyhrát bez dostatku nábojů, letadel, jídla či tanků. Poznejte ty nejdůležitější z nich...
Válečné továrny III (5)
Válečné továrny III (5)
V září 1939 se německé tanky Panzer valí do Polska. Byly hvězdami blitzkriegu. Skutečným neopěvovaným hrdinou moderní války jsou však nákladní vozy. Zajišťují zásobování, přepravu osob, jsou skutečným pohonem válečné snahy. Tažný kůň nacistického blitzkriegu byl náklaďák Opel Blitz. Dal se použít za jakýchkoli podmínek. Mnoho lidí neví, že válečné továrny ve skutečnosti patřily Američanům. Americký majitel GM koupil továrny, které patřily společnosti Opel. Bratři Opelové přeměnily výrobu kol a šicích strojů v tehdy nejúspěšnější automobilku. Ve své době vyráběly skoro 50 procent nákladních a osobních vozů v Německu. Po finanční krizi však vše bylo jinak. Prodeje se zhroutily, GM koupil automobilku za obří peníze, ale dále do ní musel pumpovat další miliony, aby nemusela zavřít. Z ceněné akvizice se stal propadák. Inženýři po krachu přišli s novým náklaďákem a vyhlásili soutěž o nejlepší název. Byl to nakonec Opel Blitz. V Brandenburgu vyráběli vozy ve velkém měřítku - 50 vozů denně. Kontrola automobilky zůstala v rukou Američanů, ale továrna do vedoucích míst jmenovala Němce, aby dostala více zakázek. Šéf Mooney si uvědomoval, že firma je v Německu uvězněná a nemůže si nacisty rozházet. Do roku 1938 byl Opel největším výrobcem nákladních vozů v Evropě. Armáda začala požadovat náklaďáky pro své účely. Firma si vybrala peníze místo krachu. Ale nacistům dodával vozy také Ford. Mooney začal podporou nacistů a mírovými snahami působit jako kolaborant. Aktivity začala vyšetřovat i FBI. Podle odborníků to však byl spíše korporátní manažer, podle dalšího si pletl role mírotvorce a manažera. Nechal se zlákat představou, že mohl být strůjcem historického smíru. Od roku 1939 byl Opel de facto v rukou Německa. Nákladní vozy tvořily páteř německé válečné dopravy. Denní zásobování německého válčení vyžadovalo stovky vozů. Opel Blitz se vyráběl i s pohonem všech kol , jednou na něj dokonce namontovaly i tankové pásy. Problémem však byla nízká výrobní kapacita, nedokázali nahrazovat ztráty vojenské techniky. Dalším problémem byl i nedostatek paliva. Německo ve spolupráci s GM se zabývalo výrobou syntetických paliv, podařilo se jim vyvinout vysokooktanové palivo. Ale postupem času byly zdroje stále vzácnější. V letech 1937-1944 Opel vyrobil asi 70 tisíc vozů. GM však pro spojence vyrobil daleko více techniky. Ve válce se často střetly vozy, které ve skutečnosti vyrobila stejná firma. Po válce vrátilo Německo kontrolu nad firmou GM - firma navíc dostala miliony v kompenzacích.
O programe
Enterprise je zásadní loď, která se v určité části své mise musela v podstatě přetavit v továrnu. Byla zářným příkladem toho, jak se dokázali Američané zhostit boje proti Japoncům. Letadlové lodě obecně patří k zásadním silám, které pomohly vyhrát války. Je to plovoucí město. Nejvíce vyznamenaná je právě Enterprise, která nasbírala mnoho vyznamenání. Každý chce být na palubě takové v podstatě nepotopitelné lodi. Postavila ji firma Newport News, která do takových lodí vložila veškerý současný um a technologické vymoženosti. Zásadní byla kapacita, protože bitevní loď musela mít dostatek v podstatě všeho. Američané ale museli projít zkouškou, museli se poučit. Navrhovali totiž lodě, které měla mít určitý počet děl a ta musela splňovat určitá kritéria. Vůbec jim nedocházelo, že tady se lodě navzájem opravdu ohrožovat nebudou. Japonci už to velmi dobře věděli. Letadlově lodě byly plovoucí základny, ze kterých vzlétaly smrtící letouny. Kde se Japonci takovou techniku boje naučili? V první světové válce, kde už zkoušeli schopnosti bojové letky. Japonci měli skvělého válečného stratéga Yamamota, který se učil u Američanů a dokázal Japonsko na takového nepřítele v budoucnu připravit. V roce 1941 měl Pearl Harbor dobře pochopit, jak budou Japonci bojovat, s velkým počtem malých letadel, které dokážou zničit letadla a pak také letadlové lodě. Proti nim se nedalo velkými děly ubránit. Američané tedy museli velmi brzy přizpůsobit svůj postup. V roce 1942 už dokážou Yamamota překvapit u Midway. Je to krátký a neúprosný útok. Japonci se nemohli bránit, protože zrovna tankovali a opravovali letouny na lodi, která byla plná paliva. Japonci si pak mysleli, že to ještě uhrají, protože měli více letadlových lodí. Američané měli v těchto vodách jen Enterprise. Ale právě továrny v tuto chvíli prostě porazí silného bojového ducha. Americké stavitelství bylo zkrátka na velmi vysoké úrovni. Dokázali výrobu urychlit a metat jednu válečnou loď za druhou. Japonci nedokázali držet krok. Takzvané střílení krocanů totiž znamenalo velkou porážku na moři. Japonské továrny byly příliš pomalé a bojoví piloti se také nedokázali tak rychle školit. V roce 1944 už jsou Japonci v podstatě přiražená k vratům. Američané místo toho vyráběji jednu kvalitní loď za druhou. Loděnice v Brooklynu nebo ve Filadelfii fungovaly v podstatě nepřetržitě. Japonsko nemá lodě ani piloty a musí změnit způsob boje. Proto sáhnou ke Kamikadze stylu. Sebevražedné mise měly velký dopad na americkou psychiku. Pokud se někdo brání tak tvrdě, že se klidně obětuje, bylo jasné, že Japonci se prostě nevzdají. Proto bylo potřeba opět povolat do boje továrny. Například jaderný program, a velmi brzy schopnost letadlové lodi nést i jaderné zbraně. Tady už nebylo o čem debatovat. Letadlové jsou ale velmi drahé, stojí miliardy dolarů. Proto to spíše vypadá na jejich pomalý ústup. Ale v cestě stojí další hráč, v současnosti je to Čína, která staví superlodě. Britský dokumentární seriál (2021)