cs
Časoprostor VIII (6)
Sluneční soustava je nám důvěrně známá. Vědci si mysleli, že podobná uskupení fungují ve vesmíru běžně. Ale netušili, že ve vesmíru je v tomto ohledu spoustu rozmanitostí. Proč? Mohou za to plynní obři, kteří zásadně ovlivňují podobu soustav. Jupiter má zásadní vliv na naši soustavu, stejně tak i Saturn. Jsou to velmi zajímavé planety, které už dnes máme díky sondám zmapované. A to včetně jejich měsíců. Jsou to naproto zásadní a exkluzivní informace, které vědcům umožnili pochopit, jak vypadají světy o pár planet dál. Vědci chtějí zjistit, jestli by mohl na měsících existovat život. Některé měsíce mají tekuté oceány, a tak by to teoreticky mohlo být možné. Jiné jsou v takovém chladu, že se tam některé plyny drží v kapalném stavu. Tam bychom tedy život mohli hledat těžko. Jupiter sám se chová jinak než Země, například se točí rychleji, den by tam trval jako půl našeho. Probíhá na něm obrovské množství nekonečných bouří, a také vírů, jsou to zkrátka vlastnosti jeho atmosféry. Saturn má klidnější povrch, charakteristický je jeho prstenec. A proč máme vůbec kamenno plynové planety? U slunce jsou kamenné a dále jsou spíše plynné. Protože při vzniku naší soustavy slunce vytlačovalo plyn od sebe a kameny se formovaly blíže. Takže plyn se pak seskupil mnohem dále než první kamenné planety, které pojmuly veškeré stavební kamenné prvky. No a na samém konci jsou Uran a Neptun, ledové světy, které jsou zároveň zcela odlišnými světy, než je ten náš. Vědci si mysleli, že planety obecně rostly přitahováním se pevných částic směrem k sobě. Ovšem dnes víme, že pojivem je i malý kamenný prach, který pomáhá. Ukazuje se, že každá podobná soustava té naší sluneční, má svého plynného obra. Musí to tak být, když je v té soustavě hvězda. Ta se tvoří shlukováním a vytlačuje plynné částice dál od sebe. Proto se v její blízkosti často plynný obr vytvoří a zůstane na dráze kolem hvězdy. Naše sluneční soustava je ale poměrně neobvyklá, protože máme rovnou dva plynné obry. Přímo uprostřed je pak naše planeta, která je obyvatelná. Bez těch plynných bychom ale neexistovali.
Více informacíEpizody
Prostoročas - Série 8
Časoprostor VIII (4)
Hvězdný prach: Kouzlo uhlíku. Dokument N (2025). Vesmír už mnoho století fascinuje celé lidstvo. Vědci pečlivě studují čas i prostor a snaží se postupně, kousek po kousku, vyřešit obrovskou hádanku. S pomocí stále propracovanějších technologií se odborníkům nedávno podařilo najít přelomové odpovědi na stovky let staré otázky...
Časoprostor VIII (5)
Dokážeme zjistit, jak velký je vesmír? Dokážeme ho změřit? Jen těžko, samozřejmě se o to vědci pokoušejí, používají matematiku, fyziku a další vědecké disciplíny. Pochopit, jak velký je vesmír a z čeho je složený a také co ho vlastně rozpohybovalo, se pokoušeli lidé od nepaměti. Jak se rozpíná a proč? Dnes už máme jasněji, prostor se rozpíná, galaxie se od sebe vzdalují, a jejich světlo se vzdáleností mění po spektru. To je pro člověka dnes naprosto zásadní informace, protože pomocí světelného spektra dokážeme odhadnout, jak moc vzdálené jsou galaxie od sebe a jak jsou tedy i staré. Můžeme pozorovat reliktní záření, které také napoví hodně o tom, jak vesmír poznávat a měřit. Zatím jsme se dostali k rychlosti světla jako zásadní referenční měřítko. To se nikdy nemění a je naprosto určující pro celý vesmír. K Zemi se blíží spoustu různých vln a záření, která musí vědci rozklíčovat, odfiltrovat všechen šum a získat informace, které je zajímají. Například rozložení hmoty v čase a prostoru. V posledních letech si vědci oblíbily gravitační vlny, pomocí kterých se také dá určovat vzdálenosti ve vesmíru. Je tolik možností, dnes mají vědci k dispozici mnoho metodik a způsobů, ovšem i tak zůstávají zásadní otázky nezodpovědné. Měřit se ale dá kde co, třeba vzdálenosti, energie a stáří. Vědcům ale stále něco podstatného uniká, protože stále nevědí, jak vypadaly první okamžiky vesmíru a nemohou to zatím spolehlivě zachytit. Ukazuje se, že vesmír je ve skutečnosti mnohem starší, než si lidé mysleli. Detaily ale stále unikají a je třeba se ještě hodně snažit. Raný vesmír se musel chovat zcela jinak, než si zatím představujeme, byl mnohem hustší a rychlejší a živější. Mnoho otázek je ale stále otevřených.
O pořadu
Sluneční soustava je nám důvěrně známá. Vědci si mysleli, že podobná uskupení fungují ve vesmíru běžně. Ale netušili, že ve vesmíru je v tomto ohledu spoustu rozmanitostí. Proč? Mohou za to plynní obři, kteří zásadně ovlivňují podobu soustav. Jupiter má zásadní vliv na naši soustavu, stejně tak i Saturn. Jsou to velmi zajímavé planety, které už dnes máme díky sondám zmapované. A to včetně jejich měsíců. Jsou to naproto zásadní a exkluzivní informace, které vědcům umožnili pochopit, jak vypadají světy o pár planet dál. Vědci chtějí zjistit, jestli by mohl na měsících existovat život. Některé měsíce mají tekuté oceány, a tak by to teoreticky mohlo být možné. Jiné jsou v takovém chladu, že se tam některé plyny drží v kapalném stavu. Tam bychom tedy život mohli hledat těžko. Jupiter sám se chová jinak než Země, například se točí rychleji, den by tam trval jako půl našeho. Probíhá na něm obrovské množství nekonečných bouří, a také vírů, jsou to zkrátka vlastnosti jeho atmosféry. Saturn má klidnější povrch, charakteristický je jeho prstenec. A proč máme vůbec kamenno plynové planety? U slunce jsou kamenné a dále jsou spíše plynné. Protože při vzniku naší soustavy slunce vytlačovalo plyn od sebe a kameny se formovaly blíže. Takže plyn se pak seskupil mnohem dále než první kamenné planety, které pojmuly veškeré stavební kamenné prvky. No a na samém konci jsou Uran a Neptun, ledové světy, které jsou zároveň zcela odlišnými světy, než je ten náš. Vědci si mysleli, že planety obecně rostly přitahováním se pevných částic směrem k sobě. Ovšem dnes víme, že pojivem je i malý kamenný prach, který pomáhá. Ukazuje se, že každá podobná soustava té naší sluneční, má svého plynného obra. Musí to tak být, když je v té soustavě hvězda. Ta se tvoří shlukováním a vytlačuje plynné částice dál od sebe. Proto se v její blízkosti často plynný obr vytvoří a zůstane na dráze kolem hvězdy. Naše sluneční soustava je ale poměrně neobvyklá, protože máme rovnou dva plynné obry. Přímo uprostřed je pak naše planeta, která je obyvatelná. Bez těch plynných bychom ale neexistovali.